Prolhaným a proradným politikům

V dnešní době plné záletných, ožralých a sprostých politiků, jejichž excesy baví chudinu a prosté vrstvy, čímž zvedají náklad a prodejnost bulvárním novinám, jsem narazil na zajímavou věc.
Je to úryvek z Rudé záře nad Kladnem od Toníka Zápotockého. Staré skoro 60 let a furt aktuální.

"Že se nezkompromitoval," odporuje Vaněk. "A co ten jeho poměr? Ženu nechal a chodí s tou frajlinkou, co si sem z Prahy do administrace přitáhnul. Vždyť si o tom povídá celé Kladno a ženské, kde se sejdou u pumpy o tom drbají."
"Ale soudruhu Vaňku, to je přeci soukromá záležitost. Do soukromého života svých členů nemůže se přeci strana a organisace míchat," odporuje Tonda.
"To zas ne, Toníčku. Emil není jen obyčejný člen strany. Emil je funkcionář a placený funkcionář. Je dokonce členem krajského výboru. Pamatuj si, Tondo, kdo chce být vedoucím funkcionářem a representantem strany, nemá soukromý život. Jeho každé jednání a čin přestává být jeho soukromou záležitostí, je záležitostí strany. Tak je to u Emila. Jeho žena s tím nesouhlasí. Stěžuje si. Lidé se do toho míchají. Emila odsuzují..."
"To je pravda. Je to skutečně nepříjemná věc, ale zase jen pro Emila. Musí si to se ženou vyřídit a lidské řeči snést."
"To není věc jen Emila. To je věc i strany," znovu odporuje Vaněk. "Lidé neodsuzují jen jeho. Odsuzují stranu."
"Dobře. Má-li Emil tu druhou opravdu rád, co má dělat? Má kvůli lidem a jejich řečem se trápit a trpět?"
"Kvůli lidem? Cožpak já dám na lidský řeči? Tady přeci nejde o řeči, tady jde o stranu, o naši společnou věc. Pro tu se přeci musí umět trpět, i oběti přinášet, či né, Tondo?" trvá na svém Vaněk.
"No počkej, na tom by něco mohlo být," uvažuje Tonda. "Jakpak by nebylo? Jen přemýšlej, vybízí Vaněk. "Ten náš dnešní život za nic nestojí. My ho chceme změnit a musíme ho změnit. Abychom ho změnili, k tomu nás musí vést strana. Aby strana mohla vést lidi, musí mít důvěru. Důvěru proto musí mít i ti soudruzi, kteří stojí na zodpovědných místech.
Pamatuj si, Tondo. Čím význačnější máš funkci, tím máš větší odpovědnost. Tvůj život přestává být tvou soukromou záležitostí. Stává se věcí strany. Aby strana nebyla poškozena, musíš umět trpět a přinášet oběti. Nedovedeš-li to, nechtěj být vedoucím. Tvoji nejlepší snahu, dobrou vůli i politickou práci může úplně vniveč obrátit tvůj soukromý život."
....
"Já se ale přeci nikdy neopil tak, abych nevěděl, co dělám," brání se Tonda.
"To já vím. Taky o tom nemluvím. Ale mohl jsi se opít, když jsi byl jen sochařem tak jako tvůj kamarád. To byla jeho soukromá záležitost. I když o tom v Národní politice lokálku psali, byla to jen jeho ostuda. Nikoho druhýho. Kdyby se to stalo tobě dnes? Byla by to tvoje ostuda? Ne, Toníčku, byla by to ostuda strany a proto by to taky strana nemohla a nesměla trpět."
"Ale soudruhu. Lidé přeci nejsou andělé. Každý má svoje chyby a svoje přednosti. Proto, že člověk udělá jednu chybu, není možné nad ním lámat hůl," snaží se přesvědčit Toník Vaňka. "A ničit ho za to celý život?"
"Kdo mluví o lámání hole a ničení na celý život? Já nežádám, aby byl Emil ze strany vyloučen. Ale když má slabosti a chyby, které sám nedovede přemoci, nemá být necháván na odpovědném místě. Nesmí se dovolit, aby pro jeho soukromý život trpěla strana. To není lámání hole. Tím lidem pomáháme a vychováváme je. Oni se revoluční vůdcové sami od sebe nerodí. To je věcí strany, aby si je uměla vychovat."
....