Ráno jako malované

Ráno rozlepím víka, kouknu z okna a vidím sluníčko! No tož to nemože být možné, vždyť včera hlásily žabky v televizi, že bude pršet. Nicméně jejich omyl mi pozvedl náladu. Nálada je již tak dobrá, bo se to konečně weekendí!

Po procvičení těla a nezbytném plicním strečingu padl můj zrak na kuchyňský stůl. A hle! Tatík včera nakoupil hromadu housek a ony tady zbyly. Tak to si konečně po letech udělám do práce svačinku a nebudu projednou podporovat maloobchodníky. Vzhledem k tomu, že daddy navštívil také uzenářství a neodešel z něj s prázdnou, bylo jasné že houstičky ke svačině budou s tuningem.

Najednou se začalo ztrácet sluníčko, nicméně nic nenasvědčovalo, že by mohlo začít pršet. Dal jsem se do přípravy svačinky a měl jsme z toho opravdu radost. Když jsem skončil, pohled z okna napověděl, že se rosničky možná nezmýlily. Nu což, vemu si deštník, ten spolehlivě odhání déšť z mé blízkosti.

Omyl jako kráva! Cesta probíhala příjemně i díky faktu, že jsme si vzal discmana a řádně nahlas si vychutnával EDGUYe. V půli cesty déšť opravdu začal padat. No díky prozřetelnosti jsem byl vybaven deštníkem, tak to nebylo tak strašné. Jediné, co mě na tom štve, že mě to dostihlo kousek od pracoviště. Chybělo mi oněch 5 minut, které jsem věnoval přípravě krmě, a já mohl dojít do práce s písní na rtech, ale hlavně suchou nohou.

No myslím, že další svačinu si budu připravovat zase až po delším čase. A to, že deštník zahání déšť už taky nebudu brát jako 100% pravdu. Holt: chybama se člověk učí!