Dostalo se mi včera nebývalé cti. Byl jsem přizván k účasti na stužkovacím večírku. No vzhledem k tomu, že nebylo v pátek co dělat a parta z VIII.A je poměrně příjemná a navíc za ten čas mého působení na ústavu jsem měl tu čest s nimi absolvovat spoustu akcí (školních i soukromých), tuž jsem se vydal vstříci dobrodružství. Tendle stužkovák měl pro mě navíc navíc zvláštní význam. Je tomu totiž 10 let, kdy jsem tuto atrakci absolvoval jako student našeho ústavu. A tak jsem se po 10 letech vrátil do studentských let, tentokráte jako zaměstnanec ústavu.
Do hospody na kopec nás vozidlem spolu s paní ředitelkou dovezl tatík pana zástupce. Pravda, nepřišli jsme úplně včas, ale jak se ukázalo, tak se to nepovedlo téměř nikomu a tak nám nic neuniklo. Hospodu zdobila cedule hlásající štamgastům, že pro tento den mají smůlu a lokál jest zadán pro soukromou akci. Což nám zaručovalo soukromí a nikým nerušenou zábavu.
Byli jsme usazeni ke stolu a dali si pivo. A hned se vyskytli jedinci snažící se nás rychle ožrat. Neustále někdo otravoval a nabízel panáky. No moc jsem se nebránil, bo sa naštěstí pilo po malých. Postupně se trousili opozdilci zejména z řad pozvaných zástupců pedagogického sboru. O obsluhu a točení piva se staral sám majitela celebrita v jedné osobě sám veliký Jarin Sakala osobně.
Když bylo uznáno, že jsme kompletní, povstali jsme a pozvedli číše k přípitku. Přípitek byl pronesen témeř ve 30 světových jazycích nevyjímaje čínštinu, finštinu, jidiš a další. Pak proběhlo stužkování samotné. Při tomto aktu současná třídní asistovala bývalé třídní, která se stala ředitelkou aniž by třídu dovedla k maturitě. Dostalo se jí tedy alespoň té pocty, že mohla své bývalé studenty opíchat stužkama. Fakt, že se stali oficielními maturanty, mnohé vedl k dalším spontánním přípitkům, provázených hláškami typu: "já jsem maturant ty vole" apod.
Od děsivé smrti uchlastáním nás naštěstí spasila večeře. Nutno i zde pochválit umění šéfkuchaře. Byla to opravdu bašta. A navíc bodla a pomohla na sebe navázat molekuly C2H5OH, které se začínaly probojovávat k mozku. A tak jsem zase mohl v klidu panáčkovat a prokládat to pivem.
Konečně nastal okamžik, na který všichni netrpělivě čekali. Měl se totiž promítat film o filmu z natáčení (o tom jsem již psal před týdnem).
Ale protože od natáčení uběhl teprve týden a natočeného materiálu jsou údajně přehršle a dlouhé hodiny, neměl nikdo čas tento dokument vyrobit. Koneckonců jsou to maturanti a musí sa taky občas i učit. Ale jako ochutnávku se podařilo udělat trailer. A ten se opravdu vydařil! Je zárukou, že film bude opravdu trhákem. Kvalita traileru vyvážila smutek z chybějícího dokumentu a tak jsme umělcům odpustili. Následovala projekce fotografií shrnujících 7,5 roku působení třídy na našem ústavu. Na něklika fotkách jsem byl i já. Velmi jsme se pobavili. A to jsme přešli i fakt, že na několika fotkách byly důkazní materiály o požívání alkoholických nápojů na školních akcích.
Po projekci propukla zábava. O muziku se staral notebook napojený na poněkud nevýkonnou bednu, která při snaze osolit pořádně reprodukovanou muziku, vydávala místo hudby chrčení. Ale to nikomu nevadilo. Bylo co pít a bylo na co tančit. Kouřit se chodilo ven, což mi silně připomínalo můj stužkovák před 10 lety a opět vedlo k úvahám, proč se konají stužkováky v době, kdy je venku taková kosa.
Někteří se začali pomalu vztrácet, jako Mr. & Mrs. Vojtkovi, opustila nás i paní ředitelka, odpadly slabší kusy z řad studentstva.
Zábava houstla, tančilo se, tlachalo se, chlastalo se a zpívalo. Někteří alkoholem zmoženi si dali i šlofíka. Byly doneseny obložené mísy, do kterých se mnozí pustli s takovou vervou, že půlku stihli sežrat ještě dřív, než bylo přineseno pečivo. Do toho všeho se začalo družit a pít na tykačku. Bylo to super.
Někdy před 3. hodinou ranní nás majitel vyrazil a poslal domů. Ti ze vzdálenějších koutů města a z okolních vesnic byli odvezeni taxíkem a malá skupinka zbylých odvážlivců se nás vydala domů pěšky.
Co dodat závěrem? Byla to príma pařba a konečně si jeden stužkovák pamatuju od začátku až do konce a celý.